Jak čtenář pozná názor

1. Shrnutí

Čtenář nevidí redakční proces. Vidí hotový text. Proto u nás každý publikovaný text nese hned v podtitulu žánr, takže komentář poznáte dřív, než dočtete první odstavec, a u zprávy víte, že má smysl hledat zdroj.¹

2. Zpráva, nebo názor

Zpráva odpovídá na otázku, co se stalo a kdo to může potvrdit. Názor odpovídá na otázku, co si o věci myslí autor a z čeho svůj postoj bere. Hranice mezi nimi není pevná, posouvá se po jednom slově. Stačí jedno hodnotící adjektivum a popisná věta se promění v soud, i když autor žádný soud vyslovit nechtěl.²

Když obojí smícháme do jednoho odstavce bez označení, čtenář nemá jak rozlišit, kterou část věty má brát jako doložené zjištění a kterou jako autorův výklad, a text tím přestává být použitelný jako podklad pro jeho vlastní úsudek, což je přesně důvod, proč se žánrové označení vůbec zavádí.

3. Signály v textu

Orientovat se dá i bez tiráže. Pomáhá podtitul, první věta se zdrojem, formulace typu podle dostupných informací. Hodnotící adjektivum je slovo, které k popisu přidává soud, třeba ukvapený nebo odvážný, a poznáte ho podle toho, že ho nelze doložit odkazem na konkrétní zjištění. Když věta začíná soudem a zdroj přijde až v posledním odstavci, jde obvykle o názor.³

4. Co děláme v redakci

U převzatých textů dopisujeme žánr dodatečně a viditelně, bez zásahu do autorova textu. Archiv držíme odděleně od nového vydání, aby se dřívější komentář nečetl jako dnešní zpráva. Redakční charta popisuje, kdo text schvaluje a co se děje ve chvíli, kdy se žánr během práce změní.

5. Když si nejste jistí

Napište nám a do předmětu zprávy dejte Poptávka_. Přiložte odkaz na konkrétní stránku. Neřešíme, kdo má v dané věci pravdu, ale umíme doložit, proč je text označený tak, jak je. Pokud se v něm žánr ztratil, je to naše chyba a opravujeme ji v redakčním standardu, ne v diskusi pod textem.